Vyhledávání Je to v pytli

Je to v pytli

2. stupeň stezky

Je to v pytli

to v pytli… v pytli Kapitán „Ka-pi-tán, Ka-pi (...) pi-tán,“ rozléhalo se parkem. Viktor, zvaný Kapitán, právě vstřelil vítězný gól lakrosového turnaje. Kluci z týmu ho (...) obklopili, naskákali na něj – vypadalo to jako hromada, teda (...) hromadné objetí asi. Radost byla zkrátka veliká. Viktor k nám chodil už (...) půl roku a přezdívku Kapitán mu vybrali členové (...) družiny Panterů sami. Byl totiž přirozený vůdce, a navíc (...) měl v oblibě námořnická trička s (...) „Já jsem tak rád, že k nám Viky chodí,“ řekl jsem (...) při cestě domů z celokmenového utkání v lakrose. „Já taky (...) “ přisvědčila Týna, „kluci ho berou, je s ním legrace, umí si zjednat (...) pořádek, což je u Panterů občas dost potřeba (...) “ Viky byl zkrátka super kluk a (...) měl jsem pocit, že i on je „u nás“ šťastný. O to víc mě (...) překvapilo, když se celý další (...) měsíc neukázal ani na jedné schůzce nebo výpravě. Na (...) zprávy neodpovídal. Vyrazil jsem tedy za ním domů. (...) Otevřel mi a vypadal dost zaskočeně, že mě vidí. „Čau, promiň, že tě (...) strach,“ začal jsem. „No, víš, nějak teď nestíhám ve (...) oddíl zakázali, abych měl víc času na učení, Příběh k (...) zamyšlení sorry no,“ řekl na to Viktor a pozoroval přitom své (...) prsty u nohou, prostě nedíval se mi vůbec do očí. Takhle (...) jsem ho neznal. „Aha, no já jen, že klukům dost chybíš, (...) ptají se po tobě,“ nevzdával jsem to. „Hmm, tak je (...) pozdravuj, hele už musím jít, tak čau (...) “ řekl Kapitán, zmizel uvnitř bytu a rychle za sebou zavřel. Stál jsem ještě docela (...) dlouho na chodbě jejich domu a nechápal, co se (...) stalo. Takhle by to teda nešlo, nevím, co se děje (...) ale jedno vím jistě, Viktor mi právě teď lhal. Proč? (...) jsem se obrátit na naši rozvědku – Hanka, ta ví vždycky všechno. Za týden jsme se sešli (...) v kavárně s Hankou i Týnou a já byl (...) napnutý, co se dozvím. „Komáre, je v tom holka. Viky se nám zabouchnul do (...) Pomněnky, háček je v tom, že ta začala před měsícem (...) “ odtajnila nám Hanka důvod Kapitánova odchodu z naší (...) party. Tak to je v pytli, pomyslel jsem si, tohle nemá (...) že by? Utíkal jsem domů, zvědavý, co mi kouzelný ohnivecký vak poradí tentokrát. Nezklamal (...) Vylovil jsem z něj kožený řemínek a (...) Čtyřnásobného ohně, ten v sobě nese zásady woodcraftu, (...) kterými se řídíme nejen v oddíle, ale vlastně pořád v (...) našem životě. Napadlo mě, že bych je (...) měl Kapitánovi připomenout, především (...) z nich. Hned jsem se oblékl a vydal se za ním

Je to v Pytli

2. stupeň stezky stezka

to v pytli Výzva přijata! „Nudááá!“ zaznělo (...) ulicí. „Co tady řveš, prosím tě?“ rozčílila se (...) Kopretýna na Vojtu. „Vedení je ještě na doslech.“ „Jen ať to (...) úúúděsná. Prej družina má velký plány, s tím jsme se (...) loučili na táboře, a první akce je propadák,“ odvětil Vojta a kluci z jeho party jen (...) kývli na souhlas. „Jako zklidněte (...) se, jo! Mistr Uzel je tradiční kmenová soutěž a mně (...) a dětem se líbila moc,“ bojovala dál Týna. „Přesně – akce (...) pro Pantery. Panteři by takovou akci zvládli zařídit mnohem (...) ale jako mnohem líp,“ vedl si dál svou Vojta. „Vy (...) jste spíš družina oslů, vy panteři. Jo a brácha, (...) se rozběhla zpět k parku, kde ještě vedoucí uklízeli lana a (...) deky, aby je mohli odnést do klubovny. (...) „Jak se ti to líbilo?“ ptal se jí hned (...) byli nějací zpruzelí,“ odvětila Týna. „Fakt? No, říkal (...) jsem si, že přes léto nějak moc vyrostli,“ usmál se (...) Komár. „Prej, že by to zmákli líp. Nikdy nic (...) neorganizovali, a machrujou. To je celej brácha. Nafoukanec jeden!“ rozčilovala se dál Týna. (...) „Zkusím něco vymyslet, už je pusť z hlavy. Kino?“ „Jo!“ odvětila Kopretýna a chytla (...) ruku. Před spaním Komár opravdu přemýšlel, co si s družinou (...) počít. Byl rád, že mu o tom Týna řekla. Tohle chce fakt (...) Komár měl ale pocit, že je v pytli. Partička puberťáků. Co s (...) nimi? Ohnivecký vak ho nezklamal ani tentokrát. (...) Vytáhl z něj totiž medailon, a ne ledajaký. „Všechny vás vítám na první (...) zářijové kmenovce. První na řadě je plán akcí. Hned (...) na začátek o slovo požádal Komár,“ uvedl (...) setkání v klubovně náčelník Zajíc. „Ahoj kde (...) najdu ve stezce?  ↑ 26 příběh k (...) zamyšlení všichni, za čtrnáct dní nás (...) čeká víkendové táboření. Rád bych na něm (...) obnovil boj o titul Vlčího bojovníka a o organizaci (...) oddíl Panterů. S tím, že vám s náčelníkem budeme k ruce. (...) Co vy na to, kluci?“ „Výzva přijata!“ zvolali hrdě (...) Panteři. „Tak to bude brnkačka,“ pošeptal Vojta kamarádům a ušklíbl se. Dva týdny uběhly rychle, až moc (...) už se hodinu a půl pokoušeli v dešti postavit týpí. „Fakt (...) tu tak za hodinu.“ „Uaaaa, pitomý týpí, pitomá akce, no tak (...) jo, no,“ vztekal se Vojta. Během čtvrthodiny bylo (...) týpí postavené a kluci pili společně čaj (...) a procházeli program akce a všechny detaily. „Jako super! (...) Úkol s rozděláváním ohně křesáním v potoce potom, co účastníci vyběhnou kopec (...) je fakt famózní!“ chválil Pantery Zajíc. „Teď ještě (...) mrkneme na ty nudný věci – jídlo na hostinu, zdravotník, diplomy. Rozdali jste (...) nikdo neudělal zápis a nějak to vyšumělo.“ Vojta už nevypadal (...) moc bojovně a odhodlaně, koukal do země (...) a bylo mu docela ouvej. „No, počkej, to je docela (...) průšvih. Vyřešíme to, ale musíme sebou hodit. (...) mi, co mám koupit za potraviny na hostinu a já sjedu pro (...) další jídlo, vy zatím rozmístěte první stanoviště a zkuste vymyslet diplom (...) pro vítěze. Já si vezmu na starost vaření, Hanka (...) může být zdravotník, lékárničku jsem vzal. Ještě to všechno stihneme. Ale je to teda o fous.“ „Díky, ohnivče, díky, náčo,“ špitnul Vojta (...) dál hůř. Jak jsme mohli na tohle všechno zapomenout, vypadáme jako banda tupců, (...) si. Začínal se bát, aby se všechno vydařilo. Ale jakmile (...) děti a hra začala, nervozita z něj spadla. I počasí (...) umoudřilo. Kdo chce být Vlčí bojovník? Já, já, já! Vauuuu! Rozléhalo se po lese, s (...) tímto pokřikem se hráči vrhali do další výzvy. Házelo (...) běžel se orienťák s cílem v potoce a křesáním na rychlost (...) Večer byli všichni pořádně unavení, ale

Je to v pytli

Počáteční stres opadl a všechno jede. Je krásně. Děcka (...) jsou na hře v lese a Zajíc v klidu sedí před týpím a užívá (...) si skvělý den. ‚Večer budeme mít mužské kruhy, (...) A ráno budou ženské kruhy. Vlastně nebudou! Měla je vést (...) ségra a ta tu není! Kruci!‘ Je to v pytli… „Od konce (...) školního roku jsem ji na to připravoval a ona tu teď (...) nemůže být!“ povzdechl jsem si v duchu. Tohle (...) léto jsme si s Jolčou docela (...) rozumět a byli jsme domluveni, že by vedla ženské kruhy. (...) Řekl jsem jí všechno, co znám. Na tomhle (...) obřadu jsem ale nikdy nebyl – je jen pro ženy. Když mi ale (...) představila, co by chtěla s holkami z (...) kmene probírat, přišlo mi to jako skvělý nápad. Prošli (...) jsme si to celé, od probuzení účastnic (...) přes společný zpěv, vaření ranního čaje, povídání (...) posledního rozloučení. Bylo to fakt hezké. Jenže během (...) přípravky před táborem mi zavolala, že má teplotu a že (...) nepřijede. Je to v pytli. „Začátek tábora je vždycky (...) nářez a mně vůbec nedošlo, že už je to tady (...) “ Ani jsem si neuvědomil, že to říkám nahlas, jak jsem nervózně chodil po táboře. „To je (...) na ni spoleh, proč nedala víc pozor?! To má určitě z toho (...) svého nočního běhání. Když věděla, že mi bude pomáhat. Ach (...) jo!“ Děti se vrátily ze hry. Vyhrály Bílé volavky a (...) přinášely si svou zaslouženou část mapy do (...) celotáborovky. S nimi přišla i Kopretýna (...) a hned viděla, že nejsem v pohodě. „Co je?“ zeptala se. (...) být ženské kruhy, ale měla je vést ségra. Je to v pytli,“ (...) začal jsem. „Potřeboval příběh k zamyšlení jsem (...) ji pak ještě na sněm a i na přechod (...) do Malé lóže. Prostě blbý. To tady zase budeme nějak (...) pytlíkovat. Jako dáme to, že jo, ale bude to zase (...) strašný stres.“ „Jo, je to škoda, že tu nemůže být,“ (...) „Psala, že se moc těšila… Je mi jí líto, nechtěla bych (...) se do čela. Chudák sestra. Vždyť mně vůbec nedošlo, jak (...) mizerně musí být jí! My si to tady užíváme a ona, chudák, (...) musí být doma. Jako, už jí je líp, ale stejně. Nebýt tady je asi největší průšvih. „Díky, (...) “ dám jí pusu a už běžím do svého stanu pro ohnivecký pytel (...) ji potěšilo? Přemýšlím a přitom už zkušeně namátkou sahám do (...) pytle. Pero luňáka. „Do vlasů?“ řeknu si nahlas. Je to (...) hezký dárek, ale je to málo. Tak ještě jednou… a vytáhnu fotku. Je to kmenová fotografie z roku 1995, kdy jsme (...) se fotili ve slavnostním oblečení před sněmem. (...) si pamatuji. Byl jsem sice ještě malý skřítek, ale tohle se (...) nezapomíná. ‚Neměli jsme ještě tuhle louku a tábořili (...) jsme u jednoho známého skoro na zahradě (...) A bylo to skvělý, i když jsme měli jeho dům (...) hned vedle,‘ zavzpomínám si. Hezky si (...) zatábořit se dá přece všude! Pošleme Jolce kus našeho

Je to v pytli: Návrat

to v pytli Návrat „Díky, díky moc, uff.“ (...) Upocený tatínek právě doběhl tramvaj a zacouval (...) kočárkem na mé původní místo. „Mates, ještě ty čudlíky (...) nemačkej, ještě nebudeme vystupovat.” Ty jo, budu mít (...) někdy odvahu a nervy na to pořídit si děti – jelo mi právě hlavou, když vtom se na mě (...) dotyčný táta otočil: „Nazdar, Komáre! Jsem tě v tom zmatku nějak přehlídnul, (...) promiň. Jak se vede?“ Jezevec – jasně, právě pro jeho (...) rokem pořádali setkání a přivítání do života. Byla to dost (...) paráda. „Hele, dobrý, jako ve škole je to teď docela (...) náročný, ale jinak v pohodě. Začínáme pomalu vymýšlet etapovku na letní (...) tábor a chystáme se taky s vedoucíma na vodu. Takže plánů je dost. Co ty? Teda spíš co vy? (...) Jak sis zvykl na rodinný život?“ Jezevec zrovna sbíral ze (...) země láhev s pitím, kterou tam Matěj se (...) slovy „bác“ mrštil. „Ale jo, je to krásný, to víš. Jako (...) Děti jsou radost prostě. Jen Magda, moje žena, někdy je z (...) toho dost vyčerpaná. No a já vlastně taky. Večer většinou (...) oba usneme v obýváku u zpráv, teda pokud už předtím jeden (...) z nás nevytuhne během uspávání tady našeho draka. Někdy (...) mám pocit, že je to v pytli, myslím jako nás dva. Strašně (...) se těším, až bude Mates větší a budeme ho moct udat (...) třeba na víkend mojí mámě a vyrazit na čundr. Magda by si (...) spíš představovala penzion a plnou penzi, ale (...) kouzlo ohně, spánek pod hvězdami, ranní koupel v potoce. (...) Však asi tušíš, co tím míním.“ (...) Pokýval jsem hlavou, věděl jsem naprosto přesně, co (...) má Jezevec na mysli. „Šmarjá! Už vystupujeme. Musíme letět na večeři, to by byl doma sekec. (...) Rád jsem tě viděl, pozdravuj zbytek oddílu!“ doléhal ke (...) mně Jezevcův hlas přes zavírající se dveře. 26 příběh (...) k zamyšlení To já měl času dost. Vystoupil (...) jsem o dvě zastávky dřív a dal si procházku domů. (...) Pořád jsem o setkání s Jezevcem přemýšlel. Nevypadal vyloženě špatně, ale moc (...) Jak bych mu mohl pomoci? Jak to říkal? Že je to v pytli? No (...) jsem z předsíně a zamířil rovnou do pokoje – tam totiž visel můj ohnivecký vak plný (...) odpovědí. Věděl jsem, že mi pomůže i teď. (...) už mnohokrát jsem zašátral uvnitř rukou a na světlo vytáhl (...) první věc, která mi přistála v dlani. Tak to je teda gól! (...) Byla to stará fotografie z našeho tábořiště. (...) Před týpím stál Výr, Tichý, a hlavně Jezevec, (...) tipuju tak v jeho patnácti letech. Teď jsou z (...) nich tátové, a Výr už má dokonce i vnoučata. Vzal jsem do ruky telefon, věděl jsem okamžitě, co mám (...) udělat. Jezevec chtěl přeci les, oheň, potok – hurá na tábořiště! Příští víkend už jsme společně stavěli (...) těšila se?“ „Ani mi nemluv, to bylo přemlouvání! Prý, to sis (...) mohl jezdit sám, ale s dětmi to prostě nejde a všechny tam (...) budeme akorát otravovat, víš, jak umí být Mates uřvanej, (...) " vzdychl Jezevec, „ale zabralo to, že nebude (...) muset vařit a taky že jedou jen vedoucí. A samozřejmě jsem (...) zmínil romantiku pod hvězdami a kytary u ohně, tak (...) nakonec kývla.“ Kouknul jsem se směrem k (...) potoku, Magda ležela na dece, (...) četla si knížku a vypadala vážně spokojeně. Matěj seděl (...) zkušený žokej. Ohromně se u toho řehtal. Měl jsem vážně (...) radost. „Oběd!“ zavolala Hanka z týpí, všichni se (...) začali scházet. Po jídle jsem vyrazil s kočárkem k lesu, (...) Matěj za chvilku usnul. „Díky moc,“ usmála (...) mě Magda a usrkla kafe, „tady je to prostě pohádka, to jsem (...) fakt potřebovala.“ Políbila Jezevce na tvář. Večer u ohně (...) jsem nechal kolovat černobílou fotografii, (...) která mě přivedla k myšlence na tohle (...) společné táboření. „Tos měl ještě vlasy!“ bavila se Magda na (...) Jezevcův účet. Jakmile se ale chopil (...) kytary, dívala se na měj zasněně a s takovou něhou. „Děkuju!“ zašeptala jeho směrem. Když písnička (...) dozněla, zopakovala to Magda nahlas. Stoupla si, (...) podívala se na nás na všechny, po jednom oslovila (...) celý kruh: „Děkuju vám všem za tenhle úžasný víkend, (...) moc si toho vážím. Nevěřila jsem, že to zvládneme. (...) Myslela jsem si, že to bude strašně těžké, ale díky vám si to tu opravdu užívám a (...) myslím, že nejen já, ale celá moje rodina. (...) Jsem tu s vámi šťastná

Je to v Pytli

příběh zamyšlení

když jsme spolu, vše šlape jak na drátkách. Na (...) táboře toho mám ale vždycky hodně a od té doby, co (...) jsem ohnivec, nevím, kde mi hlava stojí. Tohle (...) musím urovnat, musím jí napsat. I když (...) na zprávy mi vlastně neodpovídá. Vždycky jen vidím, že si to přečetla, a nic. Volat asi (...) taky nemá smysl, člověk u toho stejně neví, jak se ten (...) druhý cítí. Tohle je důležité, musím to s ní vyřešit naživo. Jenže co když to bude ještě horší? Vůbec nevím (...) bych jí měl říct. Ale musím to udělat osobně. Jsou věci, (...) které se telefonem vyřešit nedají a přes messenger (...) už vůbec ne. „Ahoj Kopretýno,“ zavolal jsem na ni, když vyšla ze (...) na ni hned druhý den. Nejdřív dělala, že mě nevidí, ale pak (...) asi pochopila, že je lepší tomu čelit. „Ahoj,“ řekla a (...) Zeptal jsem se opatrně, jestli nemá chvíli čas a že (...) si mohli zajít sednout do čajovny. Začal jsem jen tak vyprávět o první schůzce. Ani nevím (...) proč, ale pak už to šlo samo. Popsal jsem, jak (...) a že jsem se k ní nechtěl chovat zle. Ve výsledku jsme si povídali víc než dvě hodiny. Vzpomínali jsme na tábor, smáli (...) ale řešili jsme i důležité věci, které se mezi námi staly. (...) bezděky jsem sáhl po mém ohniveckém pytli a vytáhl z něj (...) pusu. „No jo, zase máš pravdu,“ vzdychl jsem. Člověk musí (...) dát pozor, co komu říká, protože každý to může chápat úplně (...) jinak. A správný ohnivec nesmí koukat jen na kmen (...) jako celek, ale vidět každého člena. Včetně sám (...) sebe. Přišla mi zpráva od Kopretýny, že moc děkuje (...) za dnešní den. Je to fantastická holka. A vlastně (...) moc hezká. Vždycky mi s ní bylo dobře. (...) že bychom mohli pak zajít ještě pokecat. Vzpomínáš si na (...) chvíli, kdy jsi neřekl/a něco (...) úplně správně a někomu jsi tím ublížil/a? (...) Jak jsi to řešil/a? Jaké věci je lepší řešit osobně a (...) naživo, i když to není ze začátku příjemné a jednoduché?Je to v pytli… … první schůzka v novém školním (...) uděláme oheň a prostě si to užíváme. Jasně že nesmí (...) chybět zahájení celoroční hry a představení (...) novinek pro daný rok. Ale jinak je to pohoda. I když dneska to (...) taková pohoda není – nepřišla (...) Kopretýna, a to měla mít na starosti některé výpravy. Je to v pytli… Příběh (...) „Co se stalo? Kopretýna je nemocná?“ ptá se mě potichu ještě před zahájením Zajíc. Jako (...) náčelník má většinou o všem přehled, a tak je opravdu (...) dost překvapený. „Nevím, ale ani mi neodepisovala (...) na zprávy,“ odvětil jsem. Psal jsem jí po (...) ale bez reakce. „Ok, vyřešíme to na radě po schůzce (...) “ prohlásil Zajíc a zahájil první schůzku. Nejdříve scénka k (...) hledání mapy pokladu a pak už to mělo klasický průběh: (...) organizace schůzek, plán výprav, kytara, vědomostní (...) soutěž. V jednu chvíli jsem seděl vedle Zuzky, (...) a tak jsem se zeptal, co se děje. „Počkej, ty to jako nevíš? Vždyť jsi ji na táboře dost (...) sprostě odbyl,“ řekla a pak najednou musela odběhnout. Cože? (...) Jak? Kdy? Vůbec si to neuvědomuju. Sžíral jsem se asi (...) ale nebyla už další příležitost – až po schůzce. Když se (...) konečně všichni rozprchli, sešla se (...) kmenová rada. „Zuzko, prosím tě, co (...) šel jsem hned zjistit. „Já si vůbec neuvědomuju, co jsem provedl.“ „Já u toho úplně nebyla, (...) ale na konci tábora pak celý večer brečela. Prý jak jste se v pátek rozřazovali, tak jsi ji (...) úplně pryč.“ „Co?! Jako, to si pamatuju – chtěla být v (...) naší skupině, ale nešlo to, potřebovali jsme někoho (...) schopného i v druhé partě. Ale to snad (...) tak drsné, ne?“ „Ono nešlo jen o tohle, ale byla to (...) poslední kapka. Vzhledem k tomu, co k tobě cítí, ses k ní (...) neměl.“ „Eh, co ke mně cítí?“ vůbec jsem to nechápal. Ničeho (...) jsem si nevšiml. „Počkej, ty to fakt nevidíš? Vždyť je do (...) Myslím si, že šla do rady jen kvůli tobě. Teď se to jen (...) potvrdilo, když nepřišla.“ Zuzka (...) má pravdu. Teď to začalo dávat smysl. Ale co s tím? To (...) jsem tedy pěkný ohnivec, když ani nevidím, co se mi (...) děje před očima. „Nechtěl jsem (...) Kopretýně nijak ublížit. Je to super holka a je na ni (...) jsi ji pořád posílal místo sebe, když jsi nemohl,“ (...) do řeči. A samozřejmě měla pravdu. Najednou mi to došlo a já (...) jsem odcházel smutný a naštvaný zároveň. Mrzí mě, že jsem (...) se k ní nechoval správně. Je to báječná holka

Je to v pytli

Příběh

a zapátrám v pytli po nějaké nápovědě, ale dnes večer stačil jen pohled na ten (...) kožený vak. Vzpomněl jsem si totiž, jak jsem k němu přišel. (...) Byl to dar od Výra. „Ahoj Výre, díky moc, že sis na mě (...) si rukama a zapluli do čajovny. Vysvětlil jsem Výrovi, jak (...) se věci mají, on chvíli přemýšlel a pak přišel s (...) řešením, které by mě ani ve snu nenapadlo: „Udělej (...) indiánskou saunu*, jen pro ně dva.“ Hustý! V sauně (...) ale nikdy ne na sněhu a vždycky s celou bandou dalších (...) kluků. Sauna je místo, kde je absolutní tma, klid a vše, co (...) zde zazní, zůstane jen mezi těmi, kteří jsou uvnitř (...) To by mohlo fungovat. Hned za dveřmi čajovny (...) jsem zavolal Zajícovi a pak i Tichému a oba je pozval na naše tábořiště, na celý víkend, pod záminkou vymýšlení (...) programu na nový rok. Klaplo to, oba kývli. Na louce nám pod (...) nohama křupala zmrzlá tráva, třpytila se na sluníčku jak (...) prostě nádhera, až na ty dva kakabusy, co přijeli se mnou (...) mlčeli, tedy, se mnou se bavili oba, spolu ani slovo. No (...) nic, zamířil jsem k potoku obhlédnout kostru sauny, (...) zda pořád drží a můžeme ji využít. Uf, vše v pořádku a potok teče. To půjde. Postavili (...) řešit plány na příští rok. Navrhl jsem, že bychom si mohli (...) dát za odměnu po plánování druhý den saunu. Oba na mě (...) žádný protest nezazněl. Hned v sobotu ráno jsme tak společně (...) roztopili obrovský oheň a nasázeli do něj (...) a Tichého, aby se ujali úpravy kostry sauny, zakryli ji (...) dekami, upravili cestičku z hlíny, která vede od díry s kameny ven a (...) spojuje tak svět uvnitř s tím venku. Vše probíhalo v naprosté (...) tichosti. Když nastal čas vstupu do té kouzelné kupole, (...) poprosil jsem je, aby přišli za mnou k ohni. (...) „Pánové, moc si vás obou vážím a mám vás upřímně rád, o to víc mě mrzí, že vaše (...) dlouholeté přátelství je teď v ohrožení. Nezajímá mě důvod vašeho sporu, nechci a nehodlám (...) vás soudit, protože to mi nenáleží. Chci vás ale (...) zda byste zkusili si vše vyříkat a urovnat mezi sebou, jen vy dva. Sami v potní chýši.“ (...) Jestli včera zírali, tak teď vypadali, jako by jim někdo právě oznámil, že spolu budou (...) tančit ve StarDance. Ba ne, vlastně v tom pohledu bylo (...) možná i trochu obdivu a smíření. Odešel jsem od (...) ohně a nechal je o samotě. Když jsem uslyšel jejich společný zpěv naší saunové písně, vrátil jsem se, abych (...) jim mohl podávat vodu, případně čerstvé kameny z (...) ohně. Byl to dlouhý rozhovor, který spolu vedli. Nikdy (...) se neptal, o čem byl, byl jen jejich, mezi nimi dvěma. Na jeho (...) konci bylo smíření a v mém srdci upřímná radost z toho, že se zase můžu těšit (...) pohledem na dva borce, které obdivuji a (...) kteří zase jeden druhého pokládají za (...) přítele. Mým předsevzetím do nového roku je umět (...) cesty ke smíření. No, není to vůbec jednoduchý, proto to píšu (...) i sem do deníku, protože co je tady, to platí. Tak krásný nový rok všem! Představuje pro (...) tebe začátek roku také novou výzvu? ——— Čas, kdy je možné vše? Nový start? ——— Dáváš si (...) novoroční předsevzetí? Kolik jich letos bylo a (...) kolik z nich zatím pořád trvá? ——— Zažil jsi někdy situaci (...) kdy se tví blízcí kamarádi pohádali a (...) pomoci? Jak jsi situaci vyřešil? Měl jsi ty sám někdy vážný spor s mnohaletým (...) bys mu/jí odpustit? Promluvit si s ním/ní o tom otevřeně? (...) Nebo bys čekal, zda udělá první krok on/ ona? ——— Měl jsi nvěkdy chvíli, kdy sis uvědomil, (...) můžeš pomoci někomu, ke komu vzhlížíš? Ať už je to kamarád, (...) máma, táta nebo třeba vedoucí? Zkrátka někdo, ke komu (...) k očistě těla i duše. V chýši z prutů, neprodyšně (...) pokryté dekami, lidé polévají vodou kameny, které předtím (...) rozpálili v ohni. Více o významu i přípravě takové sauny (...) Jiří Macek a kol.: Táboříme v týpí, Josef Porsch: Týpí jako (...) domov.Je to v pytli Tak to byl teda leden! Sedím u stolu (...) v ruce svůj deník, teda, je to spíš takový občasník. Začátek (...) tohoto roku rozhodně stojí za zápis. Nový rok, nový (...) začátek, nové cíle, předsevzetí, víra, že dokážu cokoliv, (...) prostě všechno je možné, stojím totiž na startu s čistým (...) plný odhodlání. Prostě leden je dobrej. ¬ Jako vždy jsem se (...) těšil na lednovou schůzku. První po Vánocích. Všem ještě svítí v očích štědrovečerní (...) pohoda, vzpomínka na stromek a všechno (...) kolem, vzpomínali jsme i na to, jakou radost měla díky nám (...) došlo na mou oblíbenou kmenovou tradici, psaní dopisů. Na (...) první schůzce píšeme dopis sami (...) sobě, o tom, co bychom chtěli letos (...) kdysi Zajíc, ten má také vždy úvodní slovo. A hlavně na (...) konci od všech příběh k zamyšlení kde (...) najdu ve stezce? 2. stupeň / úkol 30 (...) dopisy vybere a postará se o to, že naše obálky přistanou (...) přesně za rok v naší schránce. My pak můžeme (...) zhodnotit, nakolik jsme byli v plnění svých snů úspěšní. (...) Zajíc je prostě borec. Lepšího (...) náčelníka si neumím představit. Letos to ale bylo divný, (...) hodně divný, při příchodu práskl dveřmi (...) a pak: „Tak si vemte obálky, papíry, tužky a jedem.“ Cože? A s Tichým si ani (...) nepodal. Celou schůzku se tvářil jako citron, bio citron, (...) hodně kyselej. Vybavuju si, jak jsme si s (...) Kopretýnou vyměnili tázavé pohledy, takhle jsme ho ještě nezažili. Týna pak od (...) Jitky, která slavila se Zajícem a dalšími z (...) kmene Silvestra, zjistila, co se stalo. (...) Cestou domů už jsme měli jasno – (...) strašně pohádal s Tichým, důvod nikdo neznal, brali to tak, (...) že je to oba přes noc pustí a domů už (...) pojedou zase jako nejlepší (...) „Asi by sis s nimi měl promluvit a vymyslet, jak situaci vyřešit, jsi přece ohnivec,“ (...) hlesla tenkrát Kopretýna a povzbudivě se na mě usmála. No, to už mě taky napadlo, ale jedná (...) se o dvě obrovské osobnosti našeho kmene, (...) náčelník a bývalý ohnivec. To jsou ti, za kterými jsem si (...) radu, a teď mám radit já jim? Je to v pytli! Doma jsem si lehl (...) zíral do stropu a přemýšlel. Tohle je situace, se kterou si

Povídka - Je to v pytli

2017. 09. 25. 18:05 ↑ Rezervace místa nutná na: 777 787 (...) 064 info@neviditelna.cz ↑ e INZERCE (...) TEZES.indd 1 Ch víli před volebním sněmem se mi roztřásla (...) kolena. Mám se stát kmenovým ohnivcem, ale bojím se toho (...) Nemám na to a myslím, že by to měl dál dělat Tichej. Ten ale (...) pochodeň dál a nekandiduje. Nikdo nový se ale nehlásil. (...) Tichej navrhl mě a vlastně mě do toho přemluvil. (...) A teď se to má stát skutečností. Je to v pytli… „Náčelníkem se na další tři (...) roky stává Zajíc! Wašté!“ zazní sněmovým kruhem a znovu zvolený (...) náčelník usedá na své křeslo. Poděkuje kmeni za důvěru a předá slovo zpět Jitce, (...) která vede hlasování. „A nyní již přejdeme k volbě ohnivce kmene. K volbě (...) člověka čistého mravů, který dbá na tradice, vede (...) kmenové obřady a je pravou rukou náčelníka. Pomáhá (...) členům kmene v rozvoji ducha a je rádcem i (...) přítelem nás všech.“ ‚No, a to mám bejt já?‘ pomyslím si. (...) ‚Pochybuju.‘ „Na základě hlasování,“ pokračuje Jitka, „bych (...) Tichého, aby předal kmenovou dýmku, a tak i symbolicky (...) funkci ohnivce,“ odmlčí se, „Komárovi! (...) a já jsem jako omámený. Zvedám se, děkuji kmeni, (...) si po boku Zajíce. Po boku člověka, který mě vychovával a (...) který toho už tolik dokázal! Usměje se na mě a (...) volba dál pokračuje: hospodář, předseda rady (...) Tichej, jako odstupující ohnivec, pronese krátkou modlitbu a (...) všichni se rozcházejí do svých týpí. Já stále sedím na svém místě. Na místě, kde by měl (...) sedět kdokoliv jiný, ale sedím tu já. Jsem (...) moc rád, že mi dal kmen takovou důvěru, ale ještě bych (...) potřeboval pár let počkat – ještě se na to necítím. Sněmoviště je prázdné. Oheň pomalu (...) uhasíná a jak bývá zvykem, ohnivec ho hlídá sám až (...) Sedím blízko něho a hledímJe to v pytli… do žhnoucího kotouče (...) Připadá mi nekonečný. Najednou mě z myšlenek vytrhne (...) přicházející postava – Výr. Zvednu se a podám mu ruku. Je to (...) bývalý člen, který dělal ohnivce kmene ještě v době, kdy (...) jsem byl skřítek. „Je tu krásně, že?“ začne a já jen kývnu. „Vždycky se sem rád vracím a jsem moc rád, že jsem (...) sněmu. Slyšel jsem, že jsi to moc dělat nechtěl.“ „Spíš vůbec… kývnul jsem na to jenom (...) proto, že nikdo jiný do toho nešel.“ „Takže jsi vlastně (...) chtěl, že?“ Mrknul na mě. „Já to měl stejně. Bral jsem to jako (...) mi tu funkci nabídli, ale nevěřil jsem si v tom ani za mák (...) “ „To ti nevěřím,“ zasmál jsem se, „víc (...) než polovinu obřadů děláme tak, jak jsi (...) ty! A jsou fantastické… na tohle já nemám. Bojím se, že (...) “ „Komáre, jsi dobrý ohnivec, ale chce to čas, aby sis to uvědomil i ty. Nejezdím už na (...) všechny akce, vlastně se spíš potkáme jednou (...) ale rád bych ti pomohl.“ Podíval jsem se na Výra a nechápal, (...) zjistil, že jsem si mimoděk vytvořil pomůcku, která mi vždy (...) pomohla,“ a podává mi nádherně zdobený kožený vak. „Chtěl bych, aby sis ho vzal. Uvidíš, že když budeš v (...) koncích, najdeš v něm to, co potřebuješ.“ „Děkuji,“ (...) řekl jsem tiše a přemýšlel, jestli to mohu přijmout. Cítil (...) jsem, že jsou v něm váčky s bylinkami, snad i (...) a tyčky. Poznal jsem, že Výr do tohoto vaku dal celé své (...) „Klidně do něj cokoliv přidej, nebo něco vyměň. Je (...) teď tvůj.“ Stáli jsme proti sobě nad (...) uhasínajícím ohništěm a pod hvězdným nebem. Dívali jsme se (...) do očí a já věřil, že všechno bude dobré. Chtěl bych, (...) nikdy neskončil. „Možná, jestli dovolíš,“ řekl tiše Výr, (...) „bych z něj teď vytáhl naposledy jednu věc já.“ (...) Vážnost tónu mě příjemně rozrušila a já se těšil, (...) až poznám první tajemství ohniveckého vaku. Výr strčil (...) ruku dovnitř a po chvilce hledání a šustění vytáhl (...) malou krabičku. Otevřel ji, ale ve tmě jsem (...) nerozeznal, co je uvnitř. „Pytel je sice starší, (...) ale neboj,“ usmál se najednou a oči mu zasvítily v (...) noční záři, „tyhle jsou čerstvé.“ Sáhl jsem do krabičky a (...) Ty tam máš křížaly?“ „V tom pytli je toho mnohem víc, ale proč (...) si krásnou chvíli doslova nevychutnat?“ Sedli jsme si vedle (...) každý s kusem sušeného jablka v puse a dívali se na nebe. (...) Dneska je opravdu kouzelná noc. Křížaly byly (...) proti stresu. Co děláte vy, když se potřebujete (...) uklidnit před důležitou zkouškou a utříbit si (...) myšlenky? Máte v oddíle při slavnostních chvílích nějakou „KPZtku“, ve (...) které najdete vše potřebné? Pokud ne, co

strana 43

poslechem : ’ ř Příběh Ivančeny 2 min 54 s Budujeme (...) 10 s Tematický mix o seberozvoji INZERCE ↓ 35 min 40 s (...) sleduj Podcast: Je to v pytli: Orlí pero Po uši ve skautu (...) Skauting pro přítomnost: esej 6 min 14 s 18

Povídka

to v pytli Mrňousové „Mrňousové jsou naprosto boží,“ (...) si ke mně na deku. Tábor byl v plném proudu, letos byl jiný (...) než ty minulé, byl totiž plný malých dětí. Lóže (...) Skřítků, jak u nás označujeme mláďata do 10 let, se nám (...) dost rozrostla a Týna z toho byla nadšená. Ostatně jako všechny holky. To já se trochu (...) obával, jak mám zajistit klid na (...) přijímat do kmene. „Co je? Tváříš se jak kakabus,“ neuvědomil jsem si, že je tu Týna (...) stále se mnou, když se mi hlavou honily myšlenky ohledně (...) no, nějak si nedokážu představit, jak se mi podaří zachovat vážnost u slavnostního ohně. Už (...) teď jsem z toho dost nervózní. Navíc mají přijet všichni starší členové kmene, (...) dokonce Výr – kmenový stařešina.“ Zhluboka jsem se (...) se uklidnil. Jakmile jsem jen pomyslel na to, že už zítra večer povedu sněm, svíral se mi (...) by se nic nedělo, „a bude to v naprostý pohodě a klidu, no (...) stress.“ Vykulil jsem na ni oči, „a jak (...) sis tu pomoc konkrétně představovala?“ „Půjdu si se Skřítky (...) promluvit o tom, jak budou zítra v kruhu (...) žádat o vstup do kmene, přečtu jim slib (...) vysvětlím, jak se u ohně chovat, to by šlo, ne?“ „Super, to (...) mi fakt dost pomohlo, jsi skvělá,“ dal jsem Týně pusu a nervozita ze mě trochu opadla. Ale (...) můj klid netrval dlouho. Příběh k zamyšlení (...) „Tak to je v pytli,“ pronesla náčelnice, když se (...) asi po dvou hodinách vrátila. „Kmenový slib je úplně (...) jsem cítil, jak se mi zrychluje tep a potí dlaně. „Říkala jsi (...) ‚no stress‘ a teď je to najednou v pytli? Co se vlastně (...) stalo?“ „Jde o to, že slib do kmene je sice (...) tradice a krásná a naprosto každý člen jej vyslovil při (...) přijímání, ale vysvětlit jej tak malým dětem je nadlidský (...) výkon, je totiž psaný tak – no prostě pro velký.“ „Aha,“ už jsem začínal (...) o co jde. „Ale co s tím?“ „Ať je naše duše čistá a věrná (...) woodcrafterským zákonům!“ projel mi myslí text slibu. „No, (...) jako taky bych asi v pěti letech moc netušil, o co (...) jde.“ „Říkala jsi, že je to v pytli? No jasně, tam je totiž všechno! Hlavně dobrá rada!“ (...) Rozběhl jsem se do týpí pro svůj ohnivecký kožený vak. Týna (...) už jej znala, tolikrát nám pomohl. Taky jí (...) rozběhla za mnou. Za chvíli jsme se oba dívali na (...) malého skřítka, kterou jsem z vaku vytáhl. A právě tahle (...) figurka mě přesvědčila o tom, že musíme zkusit něco nového. Vymyslíme nový kmenový (...) slib – jen pro naše Skřítky. Museli (...) jsme ale jednat rychle a potřebovali jsme (...) pomoc – ještě štěstí, že na tábořiště (...) dorazili starší, zkušení členové kmene.

Povídka

stezka 2. stupeň stezky úkol 42

to v pytli Každý jsme jiný „Už s ním (...) nikdy nic dělat nebudu!“ vykřikla Kopretýna a já jen (...) koukal. Vrátila se ze zahajovací schůzky, kterou připravovala s Jindrou, a ten to vzal (...) trochu po svém. „Vykašlal se na všechno, nepřivezl ani velké papíry a pak tam (...) akorát dělá machra.“ Ach jo, ještě aby se tihle začali hádat. (...) Je to v pytli. Zahájení celého roku si vedoucí (...) organizují sami. Týna už v červnu domluvila návštěvu kláštera (...) zařídila, aby mohli jít jeho sklepením, kam se běžně (...) nedá dostat. Všichni jsme z toho byli nadšení. I Jindra, se (...) kterým má nově středeční schůzky. Ten je ve (...) milují. Bohužel není organizovaný. „Týno,“ začal jsem zvolna (...) „když jsem viděl děti, byly úplně unešené. (...) Myslím, že se jim to líbilo.“ „Jasně, že se jim to (...) Týna. „Přišli jsme připravovat místo a najednou říká: ,Já (...) ty papíry,‘ ale naštěstí já vzala navíc. Nicméně pak (...) pokračoval: ,Přemýšlel jsem o tom hledání sklepení… udělal (...) bych to trochu jinak, vynechal bych hádanky, to je (...) nuda, a nechal bych je přelézt hradby. Máš lano? Jo? (...) Super, já totiž nevzal. A co kdyby na konci, místo aby je mnich honil, tak by je (...) tam v tichosti odvedl? Už jsou starší, tak ať to (...) má důstojnost.‘ a tak dále. Prostě to (...) celý předělal hodinu před zahájením! Úvodní scénu taky změnil, (...) takže jsme museli improvizovat. Děti sice byly namotivované tak, že se úplně rozběhly (...) objevovat, ale změny takhle narychlo? (...) To se nedá! A samozřejmě, veškerou pozornost strhne (...) na sebe on.“ kde najdu ve stezce?  ↑ 26 příběh k (...) zamyšlení „Jste skvělí, že jste to zvládli. Děcka (...) byla nadšená, a to je hlavní. Možná strhl pozornost na (...) sebe, ale pamatovat si budou věci, co jsi zařídila ty,“ (...) uklidňoval jsem Týnu. „Já s ním promluvím.“ „Tak cos říkal na zahajovačku? Super, že jo?!“ usmíval (...) ne,“ zchladil jsem ho. „Týna je naštvaná. Jsi vedoucí rok, (...) tak bys měl vědět, že nemůžeš věci měnit (...) těsně před zahájením. Ostatní se připravovali (...) dopředu a ty to potom předěláš? To přeci nejde. A vystupňovalo se to tak, že s (...) na schůzky nechce.“ „Fakt?! To mě moc mrzí. Chtěl jsem to jen trochu okořenit, aby se (...) se moc líbila. Ale ostatním vedoucím ne,“ ukončil jsem (...) rozhovor a šel pryč. Byl jsem naštvaný. Ale spíš na sebe. Vylil (...) jsem si vztek, který na mě padl z Týny. (...) A teď máme v ohrožení vedení schůzky. Ach jo, je to (...) fakt v pytli. Doma jsem přemýšlel, co s (...) tím. Nemůžu je nechat jít na schůzku takhle (...) rozhádané, to odnesou děti. Ohnivecký vak (...) sáhl do něj. Nahmatal jsem přívěšek se symbolem jin­‑jang . (...) Symbolem rovnováhy a také, že každý jsme jiný (...) Musím se potkat s oběma najednou. Hned jsem jim napsal, (...) aby přišli do klubovny. „Chtěl bych vám oběma (...) poděkovat. Vaše zahajovací schůzka nemá v našem kmeni (...) Tak nadšené děti jsem dřív neviděl. Mluví o tom všude okolo.

strana 21

sport

sporty Snowbagging K zábavnému sportíku zvanému (...) snowbagging vám bude stačit jen klasické zimní oblečení a dva velké igelitové pytle pro (...) každého jezdce. Potom už stačí jen najít svah s tvrdým sněhem, nasadit pytle (...) přes boty a zkusit dojet co nejdále. Co vy na to? (...) Přibalte pytle na družinovou zimní výpravu a snowbagging (...) Klu-ski Pohyb na klu-ski je skoro stejný jako v (...) předchozím pytli. Jde o násady na boty ve tvaru nízkých vaniček. Ty jsou vyrobené z vysoce houževna tého (...) materiálu, určeného pro výrobky namáhané hluboko pod (...) bodem mra zu. Než vyrazíte na svah, stačí klu-ski (...) připnout vázáním k běžné botě. Mushing (...) tažených psím spřežením. Jedná se o sport vyvinutý z (...) psích spřežení běžně využívaných pro dopravu osob a (...) materiálu v arktických podmínkách.

Jsem v pytli

jsem v pytli… ¬ Dal jsem si celý den na to, abych napsal tu seminárku, jenže už od rána je všechno (...) proti mně. Je skoro půlnoc a já nejsem ani v polovině. Příště začnu mnohem (...) dřív… jasně, to známe. Příběh k zamyšlení (...) kde najdu ve stezce? 2. stupeň / úkol 30 (...) seminární práce jsme dostali ve fyzice už před měsícem, ale (...) nijak náročná. Odsunul jsem to na druhou kolej a věnoval se (...) jiným věcem. Nakonec jsem si vyhradil celou neděli, že to (...) napíšu. To je přece dost času, i když druhý (...) den ráno ji odevzdávám. Jenže to by ten den nesměl být jedno velké peklo. Ráno začalo akutní (...) cestou na veterinu s Lennym a ukopnutým (...) Pak se ukázalo, že máme jet k babičce na oběd a já tam (...) musím, protože potřebuje opravit světlo. Samozřejmě – pro (...) babičku to rád udělám, ale zrovna dneska? Domů jsme se vrátili ve čtyři. Zapínám (...) počítač a zjišťuju, že nejede internet. „Omlouváme se za vzniklé komplikace, systém by (...) měl být zprovozněn do 18:00.“ … a do toho (...) se pohádal s Týnou. Do pytle! Večeři do sebe rychle hodím. Už (...) to totiž jede! Jenže se ukázalo, že téma je

Povídka

to v pytli Jsi na všechno ready? „Ti kluci jsou (...) hřebínek. Slyšela jsi ten jejich nový pokřik? Temný stín (...) nahání strach, Panter má vše na dosah!“ postěžoval jsem (...) Kopretýně, když jsem ji doprovázel domů po příjezdu z výpravy. „No a celou cestu vlakem (...) že proti nim nemají šanci v celoročce, že už na nich (...) bod a na Lesní běh prý taky jezdit nemusí, protože vítěz už je jasnej,“ přizvukovala mi Týna (...) tím, než začnou z tlamiček vypouštět takové věci, by si (...) zákon a zamyslet se, tak Viki zahlásil, že Panteři přece (...) dobře vědí, že mají sílu i pravdu, že na krásu a lásku mají (...) nás a že jsou na všechno ready. Prý i já jako (...) uznat, že jsou D best,“ povzdechla si. „No nezpohlavkoval (...) nedělají už ani ze mě, narcisové!“ začala se rozčilovat. „Tak (...) to je v pytli, zrovna jsem tě chtěl poprosit, jestli bys jim domluvila, aby (...) brzdili. Hec, dobře, ale čeho je moc…, chtělo by to jim trochu (...) “ „No jo, ale jak?“ říká na to Týna. „Oni fakt válej a jsou (...) dobrý. Z kmene je už dlouho nikdo v ničem (...) neporazil. Kapitán s Vikim stáli na bedně v (...) Trilobitmanu  , tu loveckou stezku prošli jak nůž (...) máslem a jejich úspěch na Tawiskaře  byl (...) fakt hustej. Vždyť normálně z luku skoro (...) byli zas na špici!“ Týna mi věnovala bezradný pohled. 26 (...) Příběh k zamyšlení Výprava se povedla, ale z toho, jak (...) jsem se uklidnit bylinkovým čajem, ale stejně jsem večer (...) nemohl usnout. Nedalo mi to, vyskočil jsem z postele a potmě (...) sáhl po mém ohniveckém vaku. Může mi v tomhle nějak (...) pomoct? Vůbec jsem si neuměl představit (...) na co bych v něm musel narazit, aby to k (...) něčemu bylo, ale zkusil jsem to. Mezi prsty jsem ucítil (...) kuličku zmačkaného papíru. Co to tam dělá? Přistoupil jsem k (...) oknu a ve světle pouliční lampy jsem papír (...) rozbalil. Byl to nějaký tiskopis. Na hlavičce (...) o zábor, adresát: odbor správy majetku, městský úřad… co to (...) tam k čertu dělá? Otočil jsem papír a na druhé (...) napsáno: Zdar Tichej, nikdo u vás v týpí nebyl, tak jsem dovolil půjčit si tvoje třecí dřeva. Vyzvedni si je pak u Veverek, já už budu v terénu. (...) Huhuk. Zklamaně jsem dočetl vzkaz z minulosti mému dávnému (...) předchůdci. „Tak to asi není pro mě.“ Nebo ano? (...) Pomalu jsem papír otočil zpátky na přední stranu. (...) Když jsem dorazil na kmenovku, Panteři už tam byli. Všichni na sobě měli dresy (...) a hlasitě si už po sté vyprávěli hrdinské historky z tábora (...) Chvíli jsem je z dálky poslouchal, než jsem (...) se k nim vypravil. „Zdravím šelmy ukrývající se ve (...) jsem, abych si získal jejich pozornost. „Měl bych pro vás takovou prkotinu, jednoduchý úkol pro herkuly vašeho formátu

Povídka

to v pytli Woodcraft is life-craft No, (...) jde to s námi od deseti k pěti. To (...) bych čekal, že je Luky větší gentleman. Viděl jsem ho ve středu z okna tramvaje, jak (...) si to s rukama v kapsách a hlavou někde v oblacích štráduje vedle svojí mamky ověšené (...) Že by jí třeba pomohl, to ne. Ve čtvrtek jsem zase (...) zahlédl Ještěrku v narvaném autobusu, seděla s pohledem přikovaným k mobilu, na uších (...) sluchátka, že ani nevnímala, když jsem se ji snažil (...) od dveří pozdravit. Nad ní stála starší paní, (...) sotva se držela tyče. No a korunu tomu nasadil Pozoun. Ten malej (...) brundibár šel v pátek ke klubovně a u potoka řezal do chudáků (...) kytek hlava nehlava klackem. Samozřejmě jsem (...) zasáhl a dal mu kázání o chování v přírodě a její ochraně, (...) ale takhle to přece nejde. Jestli jsme takovíhle (...) woodcrafteři, tak je to dost v pytli a můžeme z toho udělat (...) obyčejný volnočasový kroužek. Kopretýně jsem se (...) se svou depresí radši ani nesvěřil. Seděl jsem v neděli po výpravě, kde se všichni chovali (...) vzorně, doma u čaje a přemýšlel, jak je možné, že (...) naše děcka se můžou mimo kmenové akce chovat takhle odlišně. (...) Minulý týden to byly poslední kapky do mé (...) frustrace. Tyhle „dvě tváře“ pozoruju u hodně lidí už (...) delší dobu. Co s tím? To, že všichni dobře znají naše zásady (...) i čtyřnásobný zákon, je z kmenové činnosti úplně (...) Žádná přednáška by neměla význam. V nitru jsem měl tíseň (...) a v hlavě žádný nápad. Woodcraft není jen zvláštní slovo, je to přece (...) styl života. Ve své bezradnosti jsem sáhl po (...) ohniveckém Příběh k zamyšlení vaku. Co je tohle? Hrací kostka (...) Bezděky jsem s ní zatřepal v dlaních a hodil na stolní (...) desku. Padla čtyřka. Po chvíli nechápavé strnulosti se mi (...) mysli začal rodit plán. Kmenová schůzka je v plném proudu. Všichni už pobíhají po okolí a (...) úkol, který dostali. Připravil jsem si na ně takovou (...) záludnou „hru“ a teď jen doufám, že všechno klapne, (...) jak jsem si to naplánoval, že všichni pochopí, co mi (...) leží na srdci, a nějak se to do nich aspoň trochu otiskne. (...) Pomalu se vrací družina za družinou. (...) Skládají věci, co našli v okolním lesoparku podle návodu z šifry. Prohlížím si, (...) jako ostatní, kteří doteď nevěděli, co tvoří, dost (...) Bedly: „Jako že fakt? To jsem čekal něco kreativnějšího, Komáre, tohle je (...) čtyřnásobný zákon*, ten máme všude a pořád.“ Nedokážu (...) potlačit úsměv, který se mi dere na tvář. „To je moc dobře, Bedlo, tohle je (...) taky jen začátek dnešní ‚hry‘,“ odpovídám. Zapálil jsem uprostřed svíčku a začal rozdávat kartičky (...) z tvrdého papíru a u toho vysvětlovat, co po * Čtyřnásobný (...) zákon zformuloval ilustrátor, spisovatel a zakladatel (...) hnutí Ernest Thompson Seton. Má čtyři světla: 1. je (...) na fyzickou zdatnost a vztah k přírodě; 2. na pravdivost, poznávání a pokoru; 3. na (...) odvahu, tvůrčího ducha a ohleduplnost; 4 (...) pak na laskavost, službu druhým a respekt

Program podle časopisu

inspirace

  ale neplýtvejte Nová rubrika pro družinové (...) přináší recept na domácí pesto z divokých bylinek. Je to výzva, protože jste zatím zřejmě (...) Podle našeho šéfkuchaře připravíte pesto na oběd pro 15 lidí. (...) Že je vás v družině méně? Přepočtěte (...) ingredience na menší dávku, nebo podávejte víckrát s (...) různou přílohou. Hlavně nic nevyhazujte. Klíčem k neplýtvání je plánování, a jak na to, si (...) před další družinovou výpravou přečtěte v článku Plýtvání (...) potravinami (s. 30). Námět   na výpravu Dubnové číslo přináší (...) hned několik tipů na družinovou výpravu. Můžete se vydat na (...) souboj o studium v Bradavicích podle připravené výpravy (...) (s. 24) nebo navštívit hmyzí safari (s. 22) a (...) seznámit se s živočichy, které běžně za (...) společníky nevyhledáváte, případně vyrazit pod (...) „širák“ a splnit tak jeden z úkolů Mise Svojsíkův závod. Můžete se při té příležitosti vrátit na místo, které je (...) pro vaši družinu nějak významné, jako motivaci k takové návštěvě si přečtěte další (...) díl „Je to v pytli“ (s. 6). Výzva rádcovský tahák Naučte (...) se vázat uzel dobrého skutku (s. 8 (...) a oslavte 24.4. svátek sv. Jiří – patrona všech skautů (...) – ve skautském kroji se šátkem a (...) rádce začínající i zkušené: V rádcovském zápisníku najdeš (...) informací a nápadů, jak připravit dobrou družinovku, ukázku (...) plánu schůzky, ale také volné listy, do kterých můžeš (...) naplánovat další schůzku své družiny. Pořiď si jej