Skautský svět únor 2016 (č.3/54)

Amigo Nazdar Dajdo!
„Sledovat vnitřní kompas“ mě potěšilo, přesto, že myšlenky se zadají na první pohled teoretické, ale jak jinak by to mohlo být. Prakticky známe pouze výsledky dosavadního směřování a začínají se zřetelně rýsovat důsledky. To to téma je cesta do neznáma. Mám povědomí, že jsou skupiny a jednotlivci, kteří se rozhodli vzepřít globálnímu trhu, začít budovat permakulturní život, farmařit jít cestou výměnného obchodu, nebo pořizovat ekologické bydlení (hliněné, slaměné dřevěné).
Přesto pomyslnou střelku kompasu vychyluje přitažlivost železného strachu lidí z neznámého, obava o ztrátu pohodlí a jistot. Nezmiňuji se o lidech, kteří jsou na cestě za drahými kovy a třpytivými kameny a o lidech s touhou vlastnit a ovládat druhé lidi.
Skauti by mohli být přístupní tomuto směru, ale:
- Aby nebylo vše okrajovou záležitostí, je třeba změnit politickými prostředky mnoho zákonů, které nahrávají silným podnikatelským skupinám. To se pravděpodobně bez vstupu lidí, jdoucích ve správném kurzu, do politiky nemůže podařit. Kromě jiného, musí být toto politické uskupení úspěšné a musí přinést naději na lepší život většině společnosti. Samo osobě je to nelehký cíl, ale skaut by měl mířit k vyšším cílům. Pokud by měli skauti vstoupit do politiky, nemělo by se změnit, že skaut je nepolitická organizace. Umím si představit, že by vedle skautingu mohly fungovat firmy a neziskové organizace, které by byly schopny produkovat prostředky pro perspektivní život a podporovat stranu hájící jejich zájmy. Už méně si umím představit, že by dokázaly nerůstem konkurovat v zkorumpovaných politickým stranám.
- Pokud by se dařilo a významná část národa nebo lidstva vykročila na cestu nerůstu, jakože si myslím, že je to nezbytné, jaké dopady to bude mít? Jisté zkušenosti jsou. Předpokládáme, že víme, jaké jsou zkušenosti s růstem civilizací. Pěkně to popisuje egyptolog prof. Bartoš. Známe kmeny, které dokázali žít udržitelným životem, dokud jsme jim nevnutili civilizaci. Víme, že jsou ještě pamětníci doby, kdy na dědinách zůstávala minimální ekologická stopa. Máme i čerstvé zkušenosti, jaké jsou dopady, když rozjedou programy na úsporu energií, přechází se na obnovitelné zdroje. Zde se trochu zastavím. Ta poslední zkušenost ukazuje, co to dělá, když se zneužije dobrá myšlenka. Mám na mysli fotovoltaické panely. Další pozoruhodný poznatek, dlouhodobě se podporují obnovitelné zdroje energie a úspory a najednou se ukazuje nepřipravenost politiků a snahy tradičních výrobců dodávat méně výkonu za více peněz.
Bohužel mi připadá, že skauti jsou dlouho a většinově vedeni v příliš idealistickém duchu. Výsledkem je, že jakmile se začnou osamostatňovat a stavět se na vlastní nohy, jsou sice lépe připraveni na život než jejich vrstevníci, na rozdíl od nich mají možná větší morální odpovědnost, ale ve většině skauting opouští, protože by je brzdil v rozletu. Myslím, že v této oblasti by chtělo silně zapracovat a najít vhodnou motivaci. Možná prostřednictvím roverských výzev. Umím si představit, že skauti dokáží vytvořit business kruhy, které mezi sebou budou obchodovat, nebo spolu spolupracovat a budou-li dodržovat jako etický kodex skautský zákon, bude jejich podnikání prosto neplatičů a podobných podrazů.
Umím si představit, že vesnický oddíl může vedle pěších a vodních skautů, založit ještě skauty jízdní a získávat prostředky na provoz chovem dalšího zvířectva, sečením a udržováním luk v katastru, případně pěstitelskou činností. Asi by nebyla marná i skautská ekoturistika. Taková výprava městských skautů na dědinu, společná práce a zábava by asi měla ohlas a všeobecný přínos.
Umím si představit, že sponzorské dary, bezúročné půjčky a dotace by směřovali na výdělečné aktivity, například turistické ubytovny, rozhledny s občerstvením, fotovoltaické elektrárny a až z výdělku by se financovala činnost oddílu a organizace jako celek by sílila.
Umím si představit, že by se skauti zapojili a byli hybnou silou programu bezpečných obcí, tedy obcí závislých minimálně na zdrojích stavebního materiálu, potravin, energií a vody odjinud než z regionu.
Ve společnosti, ve které vládnou majitele Lukoil, Gazprom, ČEZ, RGW, EON, Agrofert a další je změna těžko představitelná. Jejich zájmy jsou zcela opačné, jejich prostředky může ohrozit snad jen krize jako hrom. Ale budování samostatných regionů je snad jediná a samo-záchovná cesta.
5.3. 2016 v 21:32